Vtipy o žácích

Zaznělo na školním parlamentu: „Pana profesora je pro nás škoda, na vojně by dostal metál.”

O hodině se přihlásí dva žáci.
„Ano, Jaruško?” dá učitel přednost dámě.
„Pane učiteli, můžu jít na záchod?” ptá se holčička.
„Samozřejmě, jen běž... A co potřebuješ ty, Honzíku?”
„Mohl bych jít s ní?”

Třída se chystá na výlet a starostlivá učitelka se ptá dětí: „Máte všichni kolo?”
Všichni přikývnou. Ale učitelka si je jistá, že Pepíček kolo nemá, a tak se ho raději ještě zeptá: „I ty, Pepíčku?”
„No, svoje kolo sice nemám,” připustí Pepíček. „Ale nemusíte si se mnou dělat starosti, paní učitelko. Půjčím si rezervu z taťkova traktoru, on ji beztak nepotřebuje!”

„Tvářil se kysele, tak jsme na něj nalepili etiketu od Liftu,” brání se v ředitelně puberťák.

Pepík a Martin přijdou do školy až na třetí hodinu, a bez omluvenky. Třídní si je nechá zavolat do kabinetu a rozčílí se: „Že vy jste byli za školou?!”
Martin se smutně podívá na svého kamaráda: „Já ti to říkal, Pepíku! Měli jsme se schovat někde dál!”

Vy jste nám to neříkal... Vy jste nám to četl!

„Proč se učím špatně?” reagovala na výtku jedna nepříliš vyvinutá dívka. „Je to jediný způsob, jak můžu mít pětky!”

Je pro mě velkým otazníkem, proč mi učitelka napsala do sešitu velký otazník.

„Neříkej, že máš jenom jedny kalhoty,” rozčiluje se na špinavého Jiříka učitelka.
„Nemám, ale ty druhé jsou úplně roztrhané.”

Ve třídě byli dva Lukášové, Lukáš Růžička a Lukáš Straka. Jednou paní učitelka chtěla vyvolat prvně jmenovaného Lukáše a protože často byly problémy se shodou křestních jmen těchto dvou žáků, oslovila ho příjmením: „Růžička, k tabuli!”
Lukáš Růžička dál sedí v lavici a nijak nereaguje.
„No tak, Růžička, ať už jseš tady!” zvýšila hlas učitelka.
Žák sebou teprve teď trhl a na omluvu říká: „Už jdu. Já nevěděl, kterého Lukáše myslíte!”