Vtipy o vojácích a válce

Po začátku útoku Američanů to v Iráku vypadá jako na Divokém západě - létají tam tomahawky...

Píše maminka vojákovi dopis: „Milý Kubíku, píšu ti pomalu, protože vím, že pomalu čteš.”

Čukča sedí na mořském břehu. Vypluje americká ponorka.
Američani se ptají Čukči: „Rusové byli?”
„Byli.”
„Kam pluli?”
„North-north-west.”
„O.K.!”
Čukča sedí na mořském břehu dále. Vypluje ruská ponorka.
Rusové se ptají Čukči: „Američani byli?”
„Byli.”
„Kam pluli?”
„Severo-severo-západ.”
„Job tvoju mať! Ukazuj prstem!”

Toto je kopie rádiové konverzace mezi americkou námořní lodí a Kanaďany - nedaleko pobřeží Newfoundland, říjen 1995.
Kanaďané: „Prosím, odkloňte váš kurz o 15 stupňů směrem na jih, abyste se vyhnuli kolizi.”
Američané: „Doporučuji, abyste vy odklonili váš kurz o 15 stupňů na sever, abyste předešli kolizi.”
Kanaďané: „Zamítnuto. Vy musíte odklonit kurz o 15 stupňů na jih, abyste předešli kolizi.”
Američané: „Tady je Kapitán americké námořní lodi. Znovu opakuji - odkloňte váš kurz.”
Kanaďané: „Zamítnuto. Opakuji - VY MUSÍTE odklonit kurz.”
Američané: „Tady je letadlová loď USS Lincoln - Atlantická námořní flotila Spojených Států. Jsme doprovázeni třemi torpédoborci a třemi křižníky s plnou leteckou podporou. Trvám na tom, abyste VY změnili kurz o 15 stupňů severně. Opakuji, 15 stupňů na sever nebo počítejte s opatřeními, která zajistí bezpečnost naší skupiny.”
Kanaďané: „My jsme maják. Čekám vaši odpověď.”

K. H. Frank je u Hitlera.
„Proč jsi nebyl na poslední poradě?”
„Měl jsem dovolenou.”
„A kde jsi byl?”
„V Čechách, u Kladna, tam je taková malá nádherná vesnice, jmenuje se Lidice. Mám tady na notebooku fotky, nechceš se podívat?”
„Teď nemám čas, můžeš mi to vypálit?”

Jde pán po náměstí, tam uprostřed sedí Heidrich a kolem něj spousta pneumatik.
„Prosím vás,” osloví ho kolemjdoucí, „co to tady děláte?”
Heidrich neodpoví, jen ukáže na ceduli u svých nohou, na které stojí: „Reinhard Heydrich - Říšský protektor.”

Napoleon odpočíval ve svém stanu, když tu náhle vrazil dovnitř sluha a volá: „Pane, Angličani! Přicházejí! Je jich milion!”
„Dobře, Jeane, přineste mi moji červenou košili.”
Pak Napoleon odešel a po pár hodinách se vrátil z vítězné bitvy. Sluha se ho ptá, k čemu byla ta červená košile. A Napoleon odpovídá: „Milý Jeane, to je psychologická záležitost. Když mám červenou košili, vojáci neuvidí krev, kdybych byl zraněn a tudíž se nebudou obávat, že bych mohl zemřít.”
O pár hodin později opět sluha přiběhne: „Pane, Angličani! Přicházejí! Jsou jich tři miliony!”
„Dobře, Jeane, přineste mi moji červenou košili.”
A opět se Napoleon vrátí z bitvy jako vítěz. Druhý den ráno sluha přibíhá a volá: „Pane, Angličani! Přicházejí! Je jich šest milionů! Tady je vaše červená košile!”
„Ne, Jeane,” zarazí ho Bonaparte. „Jestli jich je šest milionů, pak to znamená, že je čas na moje hnědé kalhoty.”

Je to zelený a skáče to?
No přece voják na diskotéce.

Reportáž BBC, záběry z pročesávání předměstí Basry. Vojáci se snaží vykopnout dveře domu. Velký černý pes doráží na ozbrojence, štěká, vrčí, cení zuby a snaží se je kousnout.
Komentář BBC: „Po desetiletí Saddámův režim vymýval mozky místním obyvatelům.”

„Generále, našel jsem uprostřed džungle obrovský kráter,” hlásí americký průzkumník. „Zřejmě tu přistál nějaký obří meteorit.”
„Ale jděte, meteorit! Konečně jsme našli, kam nám loni uletěla ta atomová bomba!”