Vtipy o vědách

Biolog, fyzik a matematik stojí před vchodem do domu a sledují, jak jeden člověk vešel dovnitř a dva lidé vyšli ven. Biolog to komentuje: „To je jasný, ty lidi se vevnitř množej, a proto jich vychází víc, než vchází do baráku.”
Fyzik nesouhlasí, prohlašuje: „To je chyba měření.”
Matematik se zamyslí a pak prohlásí: „Když teď vyjde minus jeden člověk, nebude v domě nikdo.”

Šílený vědec zkoumá blechu. Utrhne jí nožičku a říká: „Blecho, skoč!”
Blecha skočí.
„Blecho, skoč!”
Blecha opět skočí a tak to pokračuje dál. Pokaždé jí utrhne jednu nožičku, až jí utrhne tu poslední a říká: „Blecho, skoč!”
Blecha nic.
„Hmmm, to je něco, blecha po utržení poslední nožičky přestává slyšet...”

Archimédes, Pascal a Newton hrajou na schovku. Archimédes piká. Pascal se rozhlédne a hbitě se schová do křoví. Newton vezme klacek, do hlíny vyreje čtverec metr na metr a postaví se do něj. Nijak se neschovává. Archimédes dopiká a rozhlíží se kolem. Samozřejmě že hned vidí Newtona a volá: „Deset, dvacet, Newton!”
Newton v klidu řekne: „Tak to teda pěkný hovno. 1 Newton na m2 je přece Pascal!”

Jeho dvoupatrový záchod měl jedinou chybu - použitelné bylo jen jedno patro.

Diskutují dva egyptologové na novém nalezišti a jeden odvážně prohlásí: „Pane kolego, myslím, že se mýlíte.”
„No dovolte, jaké máte důkazy pro toto své tvrzení?”
„Podle vašich výpočtů sestra toho faraona porodila svého otce.”

Lidé se dělí do tří skupin: Na ty, co umějí počítat, a ty, co počítat neumějí!

Vědec praví před novináři: „V téhle zkumavce jsou chromozómy mužské, a v téhle kádince jsou chromozómy ženské. Mám pro vás dvě zprávy, dobrou a špatnou. Dobrá - když nalijeme obsah zkumavky do kádinky, vznikne život. Špatná - dnes to nepůjde, protože kádinku bolí hlava!”

Význačný vědec se chlubí známému: „Mám Nobelovu cenu!”
„Tak ji tomu Nobelovi okamžitě vrať,” zazní dobře míněná rada, „protože já se se zlodějem bavit nebudu!”

Jedou atomoví fyzici vlakem, a vtom jeden řekne: „Tři.” a všichni se začnou řehtat.
Pak se uklidní, a jiný řekne: „Pět.” a zase se všichni složí smíchy.
Vzápětí další řekne: „Jedenáct.” a vypadá to, že smíchy prasknou.
Pánovi, co sedí naproti, je to divné, tak se jich ptá: „Prosím vás, čemu se to smějete?”
„No, my známe některé vtipy tak dobře, že jsme si je očíslovali, a už je nevykládáme celé, řekneme jen číslo vtipu a to stačí.”
„Aha, a můžu si to taky zkusit?”
„Jasně...”
Tak se pán nadechne a povídá: „Čtrnáct.”
Nic, ani úsměv.
Tak si řekne, ten asi nebyl dobrý, zkusíme jiný: „Devět.”
Zase nic, koukají se na něj divně.
Tak vsadí na tutovku a povídá: „Tři.”
Kamenné ksichty.
Tak se ptá: „Vždyť jsem na konec říkal i vtip, který se vám předtím líbil, proč jste se nesmáli?”
„No, když vy to neumíte tak podat!”

Jak poznáte ve fyzikální laboratoři zemědělce?
Jednoduše, do elektrického pole sází zeleninu.