Vtipy o válkách

Přijde babka na úřad a povídá úředníkovi: „Heil Hitler, Herr Sturmbannführer!”
Úředník jí odpoví: „Babičko, vždyť vy jste si spletla dobu!”
Babka mu povidá: „Dobu možná, ale tebe ne.”

Generál za války provádí kontrolu vojenské nemocnice. Ptá se prvního nemocného: „Co tě trápí?”
„Hemeroidy.”
„A čím tě tady léčí?”
„Výtěry jódem a glycerínem.”
„A máš nějaké přání?”
„Ano, hned po vyléčení bych chtěl na frontu.”
„Vidím, že máš dobrou morálku, dostaneš týden dovolenku.”
U dalšího se opakuje nemoc, způsob léčby i dovolenka. Pak se ptá třetího: „Co tobě chybí?”
„Já jsem tady s hnisavýma mandlema.”
„A jak tě léčí?”
„Výtěry jódem a glycerínem.”
„A máš nějaké přání?”
„Ano - aby vyměňovali tu štětku!”

Napoleon odpočíval ve svém stanu, když tu náhle vrazil dovnitř sluha a volá: „Pane, Angličani! Přicházejí! Je jich milion!”
„Dobře, Jeane, přineste mi moji červenou košili.”
Pak Napoleon odešel a po pár hodinách se vrátil z vítězné bitvy. Sluha se ho ptá, k čemu byla ta červená košile. A Napoleon odpovídá: „Milý Jeane, to je psychologická záležitost. Když mám červenou košili, vojáci neuvidí krev, kdybych byl zraněn a tudíž se nebudou obávat, že bych mohl zemřít.”
O pár hodin později opět sluha přiběhne: „Pane, Angličani! Přicházejí! Jsou jich tři miliony!”
„Dobře, Jeane, přineste mi moji červenou košili.”
A opět se Napoleon vrátí z bitvy jako vítěz. Druhý den ráno sluha přibíhá a volá: „Pane, Angličani! Přicházejí! Je jich šest milionů! Tady je vaše červená košile!”
„Ne, Jeane,” zarazí ho Bonaparte. „Jestli jich je šest milionů, pak to znamená, že je čas na moje hnědé kalhoty.”

Rozvědčík hlásí kapitánovi: „Objevil jsem neporušený most.”
Kapitán se ptá: „Tanky projedou?”
„Projedou.”
„Koně projedou?”
„Projedou.”
„Pěchota projde?”
„Neprojde.”
„Tanky projedou, koně projedou a pěchota neprojde?” diví se rozvědčík. „Co je to za nesmysl?!”
„No, pane kapitáne, když on je tam přivázanej strašně zlej pes!”

Zpráva z nejmenované bitvy: „Nepřítel zákeřně zaútočil na naše letadla pokojně shazující bomby na jeho město.”

Za války přišel jednomu revolucionáři dopis a v něm stálo: „Máte pravdu. Smrt všem muslimům! Alláh s vámi.”

Manželka po roce netrpělivě očekává profesionálního vojáka, který se má vrátit z války. Zrovna postává u okna a vyhlíží svého milého, když náhle zazvoní telefon. A v něm vojákův přímý nadřízený.
„Tak co, vrátil se můj Franta celej?” naléhá manželka žoldnéře, aniž by nechala muže na druhém konci cokoli říct.
„Ano,” pokleslým hlasem odvětí major.
„A proč to říkáte tak tesklivě?”
„Je sice pravda, že se z války vrátil celej, ale dostaly ho biologické zbraně!”

„Náš velitel říkával, že deset let ve válce ze mě udělá chlapa,” vypráví ve vojenském lazaretu nešťastný lampasák. „Ale když se ohlédnu zpátky, jediné, co se po válce změnilo, je, že čurám trubičkou a amputovali mi nohu!”

Dva vojáci válčí v zákopu, když mezi ně náhle přiletí granát. Prvnímu se nic nestane, ale druhému granát natrhne ústa. Na ošetřovně pak ten zdravý vyčítá zraněnému: „Ty se směješ, ale mohlo nás to zabít!”

Za třicetileté války setník vede setninu do útoku a řve: „Vpřed, chrabří vojáci, za krále, za vlast, za korunu!”
„Za kolik?” zastavují vojáci otráveně svůj útok.