Vtipy o různých lidech

Víte, jaká je nejznámější stavba v Brně?
Výpadovka na Prahu!

Potkají se dva strejci na návsi a jeden povídá: „Člověče, v tý Praze je to ohromný. Dají ti najíst, nechají tě vyspat a ještě ti zaplatí.”
„Tys tam byl?”
„Ne, ale moje dcera.”

„Až jednou zemřu,” se zadostiučiněním prohlásil nezvykle štědrý mecenáš, „bude se o mně říkat - zmizel v hlubinách vděčnosti.”

„Hned na první cestě do Prahy jsem narazil na průvodčího - začátečníka,” vypráví kamarádům z hospody Hrbatý Hrozen Brňák.
„Hele, vole, a jak jsi přišel na to, že je začátečník?”
„Ihned,” chlubí se světaznalý krajan, „měl mi štípnout lístky a místo toho mi štípnul peněženku.”

„Dobrý den, pane profesore.”
„Dobrý den, vážený pane profesore.”
„Včera po lahodném obědu jsem potkal alternativně mentálně založeného spoluobčana.”
„Ale jak jste to, vážený pane kolego, poznal?”
„Možná tomu lze těžko uvěřit, pane profesore, ale místo Obávám se, že vaše věta není úplně přesná..., říkal Hovno..., pane profesore.”

Jede si hezká blondýnka autem napříč Virginií a najednou se jí uprostřed kukuřičného pole porouchá. Protože si s tím neví rady, rozhodne se, že zajde k nejbližší farmě pro pomoc. Farmář se koukne pod kapotu a navrhne: „Víte co, slečno? Teď s tím nic nenaděláme, za chvíli je stejně tma. Přespíte u nás a zítra vás odtáhnu do servisu. Jenom mi slibte, že moje kluky, Frankieho a Johnnyho, necháte na pokoji. Jsou ještě mladí a nezkušení.”
„Jasně,” slibuje blondýna a myslí si: „Přece se nespustím s nějakými venkovskými burany!”
Když ale přijedou na farmu, uvidí tam dva mladíky, hezky urostlé a opálené. V noci zaklepe na dveře jejich pokoje a říká: „Tak co, hoši? Chcete, abych vám ukázala, jak to chodí ve světě?”
„Chceme,” na to Frankie a Johnny.
„Tak dobře,” povídá zkušená blondýna. „Ale nejdřív si nasaďte tyhle gumové věcičky, nechci otěhotnět. A ne, že si je sundáte!”
A tak řádí celou noc, vystřídají snad všechny polohy.
Po dvaceti letech si takhle sedí Frankie a Johnny, oba staří mládenci, na verandě a Frankie se zeptá: „Ty, Johnny, pořád myslím na jednu věc. Pamatuješ na tu blondýnku, co se tady jednou před dvaceti lety zastavila a chtěla nám ukázat, jak to ve světě chodí?”
„Jasně, že pamatuju.”
„A vadilo by ti, kdyby byla těhotná?”
Johnny se dlouze zamyslí a nakonec prohlásí: „Ne, myslím, že nevadilo.”
„Tak co kdybychom si sundali ty gumové věcičky?”

Kliku mám. Ale moc šťastný mi nepřipadá, že ji mám v ruce.

Byl jednou jeden farmář, který pěstoval melouny. A dařilo se mu, ale měl starosti s kluky z okolí, kteří mu vždycky v noci vlítli na pole a pár melounů mu odnesli. Tak trochu zapřemýšlel, jak na ně a nakonec vyrobil velikou ceduli: „Pozor, jeden z melounů je napuštěn kyanidem!” a postavil ji na kraj pole.
Když se za pár dní přišel podívat, jak to vypadá, zjistil, že žádný meloun nechybí, ale na jeho ceduli připsala dětská ruka: „Teď jsou ty melouny dva!”

Radí se sedlák se starou: „Ten náš beran je nějaký smutný. Nemám ho zaříznout?”
„No, když myslíš, že ho to rozveselí...”

„Neznáš nějakého Čárlse Bridže?” ptá se Pražák známého.
„Neznám, kdo to má být?”
„Asi nějakej slavnej herec, protože se sem na něj prý jezdí dívat turisti z celého světa!”