Vtipy o mezilidských vztazích

Lady: „Lorde, zbavte mne toho zápachu vaší dýmky!”
„Žán, vyneste ji!”
„Lady nebo dýmku?”

Lord popíjí svou oblíbenou whisky a když dopije, vyhodí láhev z okna. Pod oknem se ozve výkřik. Lord se otočí na svého sluhu, povytáhne jedno obočí a otáže se: „Jean, v té láhvi byli lidé?”

Sluha se znepokojeně ptá lorda: „Sire, kde jsou psi?”
„Postřílel jsem je,” odvětí lord. „Vyplazovali na mě jazyk!”

Lord sedí ve své lenošce a náhle ho něco napadne. Zavolá sluhu a ptá se: „Jean, kde jsou děti?”
„V lednici, vaše lordstvo.”
Lord se strachuje: „A nebude jim tam zima?”
„Ne,” ujistí ho Jean, „zavřel jsem dveře.”

„Lady,” zděšeně vykřikl Jean, „v knihovně je zloděj!”
Paní domu odvětí: „A co čte?”

„Zítra pojedeme na dovolenou,” chlubí se sousedce paní Matásková.
„A kam jedete?” zajímá se sousedka.
„Vždyť vám to říkám - na dovolenou...”

Bohatý lord volá z práce domů a zvedne to sluha: „Nazdar Jeane, jak se vede mojí manželce?”
„Vše je v pořádku, sire. Je v ložnici se svým milencem, jako obvykle.”
„Cože? S milencem? Jeane, chceš si rychle vydělat 100 tisíc liber?”
„Samozřejmě, pane. Co mám udělat?”
„Vezmi pušku a okamžitě je oba zastřel!”
„Hned, pane. Moment.”
Lord slyší kroky, vrzání schodů a pak se z dálky ozvou dva výstřely. Za chvíli se Jean vrátí, zvedne sluchátko a říká: „Tak, už je to hotovo. Co mám udělat s těly?”
„No, hoď je třeba do bazénu na zahradě.”
„Ale pane, my žádný bazén nemáme!”
„Moment! Je to číslo 555 674?”

Lord Henry odjíždí. Na nádraží si vzpomene, že doma zapomněl rukavice. Vrátí se, vejde do pokoje, otevře skříň a vidí tam muže. Vezme rukavice a obrátí se k lady: „Drahá, již několikrát jsem vás upozorňoval, abyste si své věci dávala do své skříně.”

Dáma se vrací domů a na chodbě narazí na souseda: „Copak, paní Holoubková, proč jste celá v černém?”
„Manžel zemřel.”
„To je mi moc líto. Jak se to stalo?”
„Šel po ulici a přejel ho parní válec.”
„To není možné,” spráskne ruce soused, „co dělal na ulici parník?!”

„Lorde, nezlobte se, že se ptám, ale všiml jsem si, že vždy, když jste s vaším sluhou, mluvíte o lady jako o naší lady a když s vámi náhodou sluha není, zmiňujete se o vaší lady... Mohl byste mi to vysvětlit?”
„Ale nesmíte to nikomu prozradit, drahý příteli.”
„Budu mlčet jako kámen, lorde. To se spolehněte.”
„No dobře. Věřím vám, drahý příteli. Poslouchejte, mám s Žánem takovou dohodu - ve dne je lady moje a v noci jeho. Avšak pořád nechápu, proč o to ten hlupák tolik stál, když lady přes noc stejně jenom spí?”