Vtipy o letadlech

Fotograf jednoho renomovaného magazínu dostal za úkol udělat reportáž o velkém lesním požáru. Jeho šéf mu vytelefonoval na letišti zapůjčení malého letadla i s pilotem. Fotograf dorazil na letiště hodinu před západem slunce a opravdu, na letištní ploše stála malá Cesna a v ní seděl pilot. Fotograf si vlezl s výstrojí na zadní sedadlo a povídá: „Tak honem do vzduchu!”
Pilot nahodil motor a za chvilku se letadlo odlepilo od země. Letělo sice dost nevyrovnaně, ale letělo. Fotograf říká: „Leťte na severní stranu požáru a udělejte tam několik nízkých průletů.”
„Proč?” zeptal se nervózně pilot.
„Protože chci udělat fotky. Jsem fotograf a fotografové dělají fotky.”
Po krátké pauze pilot povídá: „Chcete říct, že nejste můj letecký instruktor?”

Pilot: „Copak tady není žádný Follow-me-auto?”
Tower: „Negativ. Koukejte se dostat na Gate sám.”

Rozčiluje se v hangáru pilot na cestujícího: „Vy pitomče, co jste mi to udělal s vrtulníkem?!”
„Ale já nic neudělal,” brání se zákazník. „Naopak, nechal jsem vám natankovat plnou nádrž benzinu.”

Piloti havarují v poušti a dohodnou se, že každý půjde den opačným směrem, pak se vrátí a řeknou si, co našli. Když se tak stane, ptá se jeden druhého: „Našel jsi něco?”
„Vůbec nic, a ty?”
„Mám dobrou a špatnou zprávu.”
„Tak napřed tu špatnou!”
„Našel jsem akorát hromadu velbloudího trusu!”
„Fuj, a ta dobrá?”
„Vydrží nám skoro na dva měsíce!”

Dva černí pasažéři letí v nákladovém prostoru.
„Myslím, že to letadlo za chvíli spadne,” obává se po sérii prudkých škubnutí jeden.
Druhý vykřikne: „Tak na co čekáš? Vyskoč!”

Pilot musí jít nejdřív k zemi, aby se dostal do nebe.

Pilot: „Mejdej! Mejdej!”
Země: „Hele, zpomal, kamaráde. Tak co mám dělat dřív, mýt nebo dávat?”

„Tady nesmí ležet zavazadla!” upozorňuje cestujícího na letišti zřízenec.
„Ale ten kufr je na výšku, tedy sedí.”

Starší cestující se ptá letušky: „Slečno, proč letíme tak strašlivě nízko?”
„Účastníte se speciálního letu pro cestující se závratěmi,” oznamuje mu mladá usměvavá stevardka.
„No dobře, ale musím se vám přiznat, že by mě ani ve snu nenapadlo, jak ty závratě dokážou přetížit letoun!”

Chlápek čeká na letišti na odlet letadla a najednou zjistí, že si zapomněl doma hodinky. Chce se tedy někoho zeptat na čas. Zrovna jeho směrem jde jiný chlápek, v každé ruce kufr a na levačce takové ty velké, masivní, stříbrné sportovní hodinky. Tak se hned ptá: „Pane, prosím vás, mohl byste mi říct, kolik je hodin?”
„Jistě. V které zemi?”
„No tady. A kolik tam máte zemí?”
„Všechny.”
„To je super. To jsou docela dobré hodinky, co máte.”
„Ale, to je jen drobnost. Tyhle hodinky mají i fax, e-mail a dokážou dokonce přijímat NTSC televizní signál a zobrazovat ho na malém barevném aktivním displeji.”
„To je dokonalý. Taky bych chtěl mít takové hodinky. Ech, ehm, nechtěl byste je náhodou prodat? Já zapomněl svoje doma a teď letím na dva měsíce do ciziny...”
„No, víte vlastně, že jo? Ona to už není úplně horká novinka, tak řekněme, že vám je dám levněji, tak asi za dvacet tisíc?”
Chlápek vytáhne šekovou knížku a ve vteřině podává vypsaný šek. Druhý sundá hodinky, dává mu je a říká: „Tak, tady jsou vaše nové high-tech hodinky.”
A pak mu podá své dva kufry a dodá: „... a tady jsou baterky.”