Vtipy o koktavých

Potkají se dva koktaví: „Ko-ko-ko-ko-ko-ko-ko... kolik je hodin?”
„Osm dva-dva-dva-dva-dva... dvacet jed-jed-jed-jed-jed... dv-dv-dv-dv-dv-dv... tř-tř-tř-tř... čty-čty-čty-čty-čty...”

Po ulici jdou chromý a koktavý a ten koktavý říká: „Ddddám ti rararadu, jak nenenebudeš kkkulhat.”
„To by bylo fajn,” zaraduje se chromý.
„Nnno ttak mumusíš chochodit jeddddnou nnohou po obbbrubníníku a jedddnou po cecestě.”
Chromý na to: „A já ti dám radu, jak nebudeš koktat.”
„Tttto by bbbylo sususuper,” zaraduje se prozměnu koktal. „Ccco mmmám dědědělat?”
„Drž hubu!”

Jde koktavej a plešatej po ulici. Koktavej povídá tomu plešatýmu: „Ttto by mmmě zzajímalo, kolik dddáš zza holiče, hhhha hhha?!”
A ten plešatej mu povídá: „A mě by zajímalo, kolik ty dáš za telefon?”

Přijde takhle koktavý do metra a ptá se jednoho: „Ko- ko- ko- kolik je ho- ho- ho- hodin?”
Cestující mlčí a mlčí, a tak se pán zeptá jiného a pak odejde, načež se ostatní ptají toho tichého: „Proč jste mu, chlape, neodpověděl?!”
„Bál js- js- jsem s- se, že mi rrr- ro- zbi- bije hu- hu- hubu.”