Vtipy o hotelích

Znuděná čtyřicetiletá žena navrhla chlápkovi z vedlejšího pokoje: „Když uhodnete, kolik mi je let, dám vám pusu.”
„Dvacet,” plácl chlápek, aby se jí zbavil.
Dojatá dáma ho po této nečekané lichotce zahrnula polibky.

Ptá se chlápek v hostinci: „Kolik stojí pokoj na jednu noc?”
„To záleží na poloze.”
„Já spím na zádech!”

Na recepci si stěžuje probuzený host: „Nemohli byste tomu krotiteli z vedlejšího pokoje říct, aby se krotil?”

Letní host si stěžuje: „Tady se ani nedá sníst oběd, když tu létá tolik much.”
„Z toho si nic nedělejte, ony tu létají jenom při obědě, zbytek času sedí venku na hnojišti!”

Hoteliér povídá klientovi: „Jestli mi neprokážete, že je to vaše žena, nemohu vás ubytovat spolu v jednom pokoji.”
„A když se vám podaří dokázat, že to není moje žena, budu vám vděčný do nejdelší smrti...”

Karel přijel do malého města, kde byl jen jeden hotel a všechny pokoje obsazené. Bylo asi jedenáct večer, a tak to Karel přeci jen zkouší: „Pane recepční, přeci tu musíte mít alespoň jeden pokoj, nebo alespoň volné lůžko...”
„No, vlastně tu mám jeden dvoják, na kterém je jen jeden pán, který by určitě rád platil jen polovinu. Ale abych pravdu řekl, nevím, jestli vám to za to bude stát, protože ten pán úplně strašně chrápe. Dokonce si na to stěžovalo několik hostů z okolních pokojů.”
„Nevadí, já to beru, lepší než nic.”
Druhý den ráno jde Karel do hotelové restaurace krásně do růžova vyspaný a recepční se ho ptá: „Tak co, bylo to s tím ochrapou bez problémů?”
„Jo, jasně. Zatrh jsem mu to chrápání raz dva.”
„Jak jste to dokázal?”
„No, když jsem tam přišel, už byl v posteli a chrápal. Tak jsem mu dal pusu na tvář a řekl: Dobrou noc, miláčku. No a on celou noc seděl na posteli a hlídal mě!”

Portýr se táhne s kufry až do pátého poschodí a čeká spropitné. Paní se ho ptá: „Kouříte?”
„Ano!”
„Tak s tím přestaňte, celou cestu jste funěl!”

V hotelové hale visí na zdi upozornění: „Nerušte noční klid našich hostí.”
Ráno je pod nápisem připsáno: „Naučte šváby číst, prosím.”

V hotelové koupelně: „Čím se to natíráš?”
„To je Dove.”
„Takže krém?”
„Ne, asi holub!”

Chtějí-li manželé v Itálii dostat společný pokoj, musí se prokázat nějakým dokladem, že jsou skutečně manželé. Novákovi z Čech samozřejmě nemají oddací list, paní předkládá svůj pas, manžel ho zřejmě ztratil. Paní je už unavená, netrpělivá, strašně se rozzlobí a začne manželovi nadávat přívalem nevybíravých slov. Hoteliér mlčky přihlíží této scéně, a když nastane přestávka, ukloní se a klidně povídá: „Račte dál, je mi úplně jasné, že jste manželé!”