Vtipy o hadech a plazích

Je těžké hledat v tmavé místnosti černou kočku, zejména, pokud tam není.
Ale ještě těžší je hledat v temné místnosti černou mambu, zejména pokud tam je.

Víte, proč má had ocas?
Aby měl lepší signál.

Povídá had škrtič manželce: „Jestli mě necháš, tak se uškrtím.”

Přijde užovka k doktorovi a stěžuje si: „Je mi nějak úzko.”

Víte, jaké je nejpřítulnější zvíře?
Krajta. Když se přitulí, tak vás až do konce života nepustí.

Leze zmije po silnici mezi barákama. Najednou se zastaví a říká: „Tak kam půjdu, doleva nebo doprava?!”
Tak zabočí doleva. Najednou jí vypadne levé oko. Zabočí doprava. Vypadne jí pravé oko. A víte proč?
Protože to byl slepejš.

Potká stará želva mladou a povídá: „Ahoj, kde máš krunýř?”
A mladá na to: „Ááále, utekla jsem z domova...”

Kde najdete želvu bez nohou?
Přesně tam, kde jste ji naposled nechali.

Zvířecí komando: „Do pozoru!”
Po chvíli: „Řekl jsem do pozoru!”
„Já vím,” ozve se viník. „Ale když já jsem had...”

Jdou tři želvičky pouští. Jdou rok, dva, tři, a najednou najdou na zemi kelímek. Jedna z želviček povídá: „Nebudeme to brát, kdo by se s tím tahal.”
Jdou dál - rok, dva, tři a ten čtvrtý rok naleznou studánku. Ta jedna povídá: „Milé želvičky, ocitli jsme se v prekérní situaci. Máme vodu, ale nemáme se z čeho napít. Mám nápad. Jedna z nás dojde pro ten kelímek a potom se napijeme.”
Dlouho se žádná želvička nehlásí, až ta jedna řekne: „Já pro ten kelímek dojdu, ale vy mi slíbíte, že se do té doby, než přijdu, nenapijete.”
Želvičky jí to tedy schválily. Čekaly rok, dva, tři, čtyři a ten pátý rok už to nevydržely a napily se ze studánky. A ta želvička, co šla pro kelímek, vylezla z křoví a naštvaně řekla: „Když vám ani nemůžu věřit, tak já nikam nejdu!”