Vtipy o divadlech

V divadle zkouší Wagnerovu operu. Hudebníci soustředěně hrají náročné téma, když v tom náhle vstane chlápek od bicích a začne nadlidskou silou kroutit triangl. Dirigent se poděšeně zeptá: „Co to, člověče, vyvádíte?”
„No, tady v partituře se píše: Ohne triangl!”

Manželé přijdou pozdě do divadla a cpou se do prostředka řady. Při té příležitosti on šlápne na kraji sedící slečně na nohu, ani se neomluví. Po přestávce se zase zdrželi a opět všichni vstávají. Pán se zeptá slečny na krajním sedadle, jestli to je ona, které šlápl na nohu.
„Ano, ale to nic nebylo, nedělejte si starosti.”
„Stará, pojď, jsme tu dobře.”

Po představení jeden z diváků osloví herce: „Líbilo se mi, jak precizně jste udělal... Jak trefně jste poznamenal...”
Herec sklopí oči: „Díky, že jste mi vyčetl všechny chyby...”

Ředitel v divadle k nově angažované: „Tu scénu umírání jste zahrála tak přesvědčivě, že už mi volalo deset zájemců o váš byt.”

„Musíte myslet ekonomicky!” zlobí se na režiséra ředitel divadla. „Nepotřebujete hrát drahé romance, abyste diváky rozplakal - k tomu bohatě stačí pár kilo cibule!”

Na nudné divadelní premiéře se ozve z první řady: „Zhasněte světlo, chce se mi spát!”
Tu se z poslední řady ozve: „Nezhasínat, dočtu si noviny.”

Uprostřed divadelního představení má herec úplné okno a nápověda to trošku přežene s hlasitostí, takže ji uslyší všichni diváci.
Herec se snaží improvizovat a dramaticky vykřikne: „Bůh! Bůh se mi zjevil a svou radou mne obdaroval!”

V divadle: „Karle, kde jsi nechal smoking?”
„Ale, rozhodl jsem se, že přestanu kouřit.”

Zbláznil se herec. Projevovalo se to zuřivostí a naprostou nesnášenlivostí. Kolegové povolali lékaře, který se domníval, že když mu dají nastudovat nějakou velkou roli, mohlo by ho to uklidnit. Dali mu tedy nastudovat Othella. Zdánlivě bylo všechno v pořádku, ale pouze do té doby, než roli nastudoval. Pak choroba vypukla znovu. Když takto nastudoval, co se dalo a zlepšení nenastalo, obrátili se kolegové opět na lékaře. Ten děl: „Podívejte se, je to sice herec, ale je to blázen, tak mu dejte nastudovat třeba telefonní seznam, vždyť je to jedno.”
Dali tedy na radu učeného muže. A byl klid. Týden, dva týdny, měsíc... Po měsíci se jeden z kolegů osmělil: „Tak co, mistře, jak se vám líbí ta nová hra?”
„Ke hře samotné jsem se zatím nedostal, ale podle osob to musí být něco kolosálního!”

Manželé sedí v divadle. Muž se nakloní k ženě a říká: „Bacha, teď přijde dlouhý monolog.”
Manželka: „Tak doufám, že si nesedne před nás.”