Vtipy o autech

„Pane řidiči, zaplatíte pokutu 1 000 Kč, radar vám naměřil 80 km/h.”
„Pane strážmistře, kdybych zaplatil 2 000 Kč, nemohl byste mi napsat, že jsem jel 240 km/h? Rád bych to auto prodal dráž.”

Maminka veze syna do školy. Když Pepíček vystoupí, nezapomene se zeptat: „A jak to, mami, že jsme dnes nepotkali žádné idioty, amatéry, nemehla, hovada, poseroutky ani debily?”
„To je tím, že tě dneska nevezl tvůj tatínek!”

Parkoviště je území, na kterém se rozkládá park.

Do autoservisu přivezou zelenou škodovku. Mechanik ji prohlíží, prohlíží, ale neshledá žádnou závadu. Zavolá si tedy řidiče a rozzlobí se na něj: „Proč jste volal odtahovou službu?! Vždyť tomu vašemu autu nic není!”
Řidič vše uvádí na pravou míru: „Bydlím tady kousek vedle, tak jsem chtěl ušetřit za benzin.”

Naivita - to je u nás takový stav, kdy se při přecházení jednosměrné ulice podíváte jen na jednu stranu.

Chlubí se Petr kamarádovi: „Měl jsem tak bezvadně pojištěného svého trabanta, že když jsem ho v zatáčce v šedesáti nezvládl a rozbil ho na maděru, tak mi pojišťovna vyplatila tolik peněz, že jsem si za ně hned koupil nadupaného sporťáka, chceš svézt?”

Nový prodavač v autoservisu. Přijede zákazník: „Zlobí mě motor.”
„Váš problém, s tím já vám nepomůžu. Měl jste si ho lépe vychovat!”

Každý, kdo jede na dálnici pomaleji než vy, je idiot. Každý, kdo jede na dálnici rychleji než vy, je šílenec.

Jednoho deštivého dne vyšel americký pár z restaurace a zjistil, že klíče zůstaly zamčeny v autě. Ve starších amerických autech to šlo velice snadno, a tak muž trval na tom, že auto otevře pomocí drátěného ramínka. Vrátil se zpátky do restaurace, ale tam drátěná ramínka neměli. A tak běžel čtvrt míle do obchodu, kde si ramínko koupil.
Po návratu a po několika pokusech se mu podařilo auto ramínkem otevřít. Když si manželé, oba promočení a prochladlí, sedli do auta, muž vzal drátěné ramínko, dal si ho pod sedadlo a s lišáckým úsměvem prohlásil: „Tak, a když se nám to stane znovu, už ho nebudeme muset shánět!”

Stěžuje si pán svému příteli: „Krátce poté, co můj syn dostal řidičský průkaz, jsem s ním jel po rušné silnici a s potěšením jsem sledoval, jak mu řízení jde. Po chvíli se však pruhy začaly sbíhat a syn měl najednou přerušovanou čáru přímo mezi koly. Přejeď si do svého pruhu! Křikl jsem na něj. Vrhl na mě zmatený pohled a zeptal se: A který je můj?”