Vtipy hřbitůváčky

Přišla čerstvá vdova do pohřebního ústavu dojednat podrobnosti pohřbu svého manžela. Řekla řediteli, že chce, aby byl její manžel pohřben v tmavě modrém obleku. On se jí zeptal: „Nebylo by jednodušší pohřbít ho v tom černém obleku, který má na sobě?”
Ale ona trvala na svém a přislíbila libovolnou peněžní částku. Když nastal čas obřadu, vdova se dostavila na hřbitov a vidí, že její manžel leží v rakvi v krásném tmavě modrém obleku. Přistoupila tedy k řediteli ústavu a pochválila ho, že se jí oblek velice líbí. Pak se zeptala na cenu. On říká: „Víte, vlastně to nestálo ani korunu. Totiž, stala se velmi zajímavá věc. Hned, jak jste odešla, přivezli jiného nebožtíka, který čirou náhodou měl na sobě tmavě modrý oblek. Byl asi tak stejně velký, jako váš muž. Tak jsem se zeptal vdovy po něm, jestli by jí vadilo, kdyby byl její manžel pohřben v černém obleku. Řekla, že to vůbec nevadí, naopak že to je dobře. No, a tak jsem prohodil hlavy...”

Pět chlapů nese rakev, když jeden znepokojeně nadhodí: „Nezdá se vám, že se ta rakev nějak otřásá?”
„Nestraš,” uklidňuje ho další funebrák, „ten nebožtík má asi divoké sny!”

Přijde pán do pohřební služby a povídá: „Prosil bych nějakou rakev, nízkou a hodně širokou.”
„Prosím?”
„No, nízkou a širokou. Nebožtíkovi se neotevřel padák.”

Co to je, když se spolu milují dvě zombie?
Láska až za hrob.

Chlap nese na hřbitov basu lahváčů a rybářskou stoličku. Dojde k hrobu, rozloží stoličku, sedne a začne cucat jedno pivo za druhým. Po nějaké době do sebe nasouká všechny lahváče, sbalí stoličku, podívá se na hrob a říká: „No vidíš, Marie, že to šlo i bez keců...”

Vzlyká stařenka nad vyrabovaným hrobem: „Kdyby chudák neměl zlaté srdce, nikdy by si ho ti chuligáni nevšimli!”

Proč se krotitel duchů křečovitě drží za břicho?
Snaží se zahnat ducha.

Bezruká mrtvola vyleze z hrobu, zběžně se prohlédne a začne hořekovat: „Pane Bože, kdo mi uřezal ruce? Jak teď budu moct mezi lidi!”

Hrobař říká matce tragicky zesnulého teenagera: „Váš syn byl pěkné kvítko, viďte?”
„Jak to víte?” zarazí se smutná paní.
„Každé ráno na mě z hrobu ukazuje fako!”

Přijde vdova k podivínovi a zeptá se: „Vy jste ten vyvolávač duchů?”
„To jsem,” hrdě odpoví individuum. „Co byste potřebovala?”
„Chtěla bych navázat spojení se svým zesnulým manželem.”
„Dobře, dáte mi 5000 korun.”
„Hm, nejste zrovna nejlevnější... Ale - tady to máte.”
„Výborně. A teď si zapište: 731 523 869.”