Ignorovaný Satan

Jednou takhle na podzim v neděli sedí polovina vesnice v kostele a čekají, až kněz zahájí ranní bohoslužbu. Najednou, zničehonic, se venku setmí, hučí vítr a na oltáři se objeví sám Satan. Všichni začnou ječet a o překot se ženou k východu, zakopávají o sebe, podrážejí si nohy, jen aby se dostali ven. Za minutu už v kostele není ani noha, až na jednoho chlápka, který dál sedí v kostelní lavici a kouká do modlitební knížky, jako by před ním Satan vůbec nebyl. Ten je z toho zmatený, a tak přijde k němu a povídá: „Hej, víš ty, kdo jsem?”
„Jo, jasně.”
„A ty se mě nebojíš?”
„Jasně, že ne.”
„A proč se mě nebojíš?”
„Víš, pětadvacet let jsem oženěnej s tvojí sestrou!”