Rychlý Fiátek

Stojí odpoledne na deštivé silnici směrem k nějaké neznámé vesničce chlap jako hora, velký a mohutný, až by se jeden divil. Stopuje, stopuje - nic. Projede kolem něj asi padesát aut, ale žádné mu nezastaví. Všechny u něj přibržďují a vzápětí ho velkým obloukem objedou a frčí dál. Zase nic, zase nic. Tak si chlap lehne do trávy. Najednou se zvedne a vidí malé červené autíčko, které ke své velikosti nejede moc rychle, což není překvapivé pro Fiat 500. Když autíčko zastavuje, sedí tam malinký stařičký dědeček a říká: „No tak pojďte, pojďte, nóó, nóóó, já vás teda svezu.”
Chlap se do toho prťavého Fiátku nasoukal, děda nastartoval a jeli. Děda frčel jako na závodě. Chlap se ho ptá: „Dědo, ale proč tak spěcháte? Nemusíte jet přece tak rychle!”
A děda na to: „No jó, ale když vy mi tou velkou nohou šlapete na plyn!”
A když se ho pak chlap ptá, kam se jede, dejme tomu do Uhříněvsi, tak děda mu říká: „Ale to jedete špatně, pane!”
„Jak to?” ptá se chlap zděšeně. „Tak proč jste mi zastavoval, dědo, když jedeme tak rychle a ještě k tomu špatným směrem?”
A děda na to: „Já jsem ale u vás nezastavil, mně zrovna u vás chcíplo auto!”