Jeden fremen

Corrinští sardaukaři spokojeně pochodují po pláních Arrakis. Nikde ani jediný fremen, který by bránil svou zem. Když tu se najednou zpoza duny ozve: „Jeden fremen je lepší než deset sardaukarů!”
Corrinský bašár stáhne rty do úšklebku a vydá rukou znamení deseti vojákům, aby přeběhli Dunu. Chvíli se bojuje a poté je ticho.
Znovu se ozve: „Jeden fremen je lepší než sto sardaukarů!”
Bašár zazuří a pošle tam dalších sto corrinů. Chvíli se ozývá střelba, poté nějaké výkřiky a zase je ticho.
A znovu se ozve: „Jeden fremen je lepší než tisíc sardaukarů!”
Bašár už úplně zuří a vyšle tam všech tisíc sardaukarů. Ozývají se výbuchy granátů, strašný řev, střelba... potom je zase ticho, ale někdo se plazí po duně k bašárovi. Jeho věrný, nyní smrtelně raněný voják.
„Bašáre, už tam nikoho neposílej. Je to past,” povídá.
Těsně před posledním výdechem dodává: „Není tam jeden fremen, jsou tam dva!”