Černý humor

Lidožrouti zajali Američana, Rusáka a Čecha. Přijde k nim šaman a povídá: „Tady máte každej dvě křišťálový koule. Když mi s nima předvedete něco, co jsem v životě neviděl, tak vás pustíme. Máte na to tejden.”
Za tejden přijde k Rusovi a ten se tam modlí a koule se mu točej kolem hlavy. A šaman řekne: „Tohle dělám denně při modlení - sežrat!”
Jde k Američanovi, ten si píská americkou hymnu a ty koule mu tam lítaj do rytmu. A šaman řekne: „To je pro mě jako rozcvička - sežrat!”
Jde k Čechovi, jde o padesát metrů dál a řekne: „To jsem v životě neviděl! Ten idiot za tejden jednu ztratil a druhou rozbil.”

Rodina lidojedů sedí u ohně. Otec vezme lžíci, zamíchá v kotli, ochutná a vrazí ženě facku. Ta se rozpláče, a on jí povídá: „Stará, kolikrát jsem ti říkal - než dáš maso do polívky, sundej z něj ponožky!”

„Prosím, zajistěte pohřeb mojí ženy.”
„Ale já jsem vaši ženu pohřbíval před pěti lety.”
„Ale já jsem se oženil znovu.”
„Á - tak promiňte, nevěděl jsem, blahopřeju.”

Pět chlapů nese rakev, když jeden znepokojeně nadhodí: „Nezdá se vám, že se ta rakev nějak otřásá?”
„Nestraš,” uklidňuje ho další funebrák, „ten nebožtík má asi divoké sny!”

Proč někteří kanibalové nejí bělochy?
Když vidí, jak jsou bledí, usoudí, že jsou nemocní a nechají je radši na pokoji.

Proč nemají kanibalové domácí zvířata?
Ze stejného důvodu, proč mi nechováme Tatranky.

Přijde pán do pohřební služby a povídá: „Prosil bych nějakou rakev, nízkou a hodně širokou.”
„Prosím?”
„No, nízkou a širokou. Nebožtíkovi se neotevřel padák.”

Po tom, co jsme s manželkou trpěli delší dobu hlubokou depresí, rozhodli jsme se včera oba spáchat sebevraždu.
Je to zvláštní, ale jakmile se zabila, začal jsem se cítit mnohem líp. Tak jsem si řekl: „Seru na to... Zatnu zuby a nějak to vydržím!”

Lidojedi překopávají pole a pořád nacházejí další a další kosti. Když to takhle jde už přes pět hodin, jejich náčelník se rozčílí: „Dejte mi do ruky toho pitomce, co nám říkal, že jsou tady masové hroby!”

Žena, tak kolem pětačtyřiceti let, utrpí srdeční záchvat. Během toho, co je na operačním stole, se přiblíží smrti. Spatří Boha a ptá se ho, jestli je to pravda, že umře. Bůh jí odpoví, že ne a že bude žít ještě dalších třicet nebo čtyřicet let.
Když je už z nejhoršího venku, rozhodne se využít toho, že je ještě v nemocnici k tomu, že si nechá odstranit přebytečný tuk liposukcí na stehnech a na břiše. Když se po dvou týdnech zotaví, žádá v bance půjčku na plastickou operaci. Nechá si zvednout a vycpat silikonem poprsí a rty, narovnat nos, trochu zmenšit zadeček a odstranit vrásky nejen kolem očí. Taky podstoupí léčbu křečových žil a celulitidy, 120 masáží, zmenšení žaludku, aby toho míň snědla, nechá si vytáhnout dvě žebra a všechno možný, aby omládla. Myslí si totiž, že když má před sebou ještě dalších třicet nebo čtyřicet let života, že bude nejlepší, když je prožije jako fešanda.
Když má za sebou i tu poslední operaci a konečně vychází z nemocnice, srazí ji při přechodu ulice sanitka a než se stačí znovu vrátit do nemocnice, zemře. Znovu se ocitne tváří v tvář Bohu a spustí: „Ty lumpe! Copak jsi mi neřekl, že budu žít ještě dalších třicet nebo čtyřicet let?!”
A Bůh odpoví: „Ty krávo, ale to ti teda přísahám, že jsem tě nepoznal!”