i Vtipy

Do čekárny vstoupí sestra a volá: „Pan Dupal!˝
Nikdo se neozývá, tak volá znova. Najednou vyleze ze záchodu chlap a sestra se ptá: „Vy jste Dupal?˝
„Ne, já jsem chcal!˝

Víš, jak vznikl tanec step?
To kdysi dávno v Africe v jedné černošské rodině bylo patnáct lidí a jen jeden záchod.

Reklama: „Maminko, jak to, že máš tak hebké ruce?”
„Protože nádobí umývá tatínek!”

Sedí dva námořníci v lokále. Jeden starší, protřelý mořský vlk a druhý takový holobrádek, kterému je námořnická čepice trochu velká. A naproti nim sedí mladá, hezká slečna. Nováček se na ni dívá lačnýma očima a občas vzdychne. Když už to trvá příliš dlouho, povídá mu ten starý vlk: „Běž a prohoď s ní pár slov! Uvidíš, že tahle si dá říct, mám na to čuch!”
Nováček se tedy odhodlá, vstane a přistoupí ke slečně: „Hele, slečno, nekopla byste si s námi partičku mariáše?”

„Ano, tu kazetu máme,” potvrzuje zákazníkovi prodavačka v půjčovně videokazet, „ale film se jmenuje Nevěsta na útěku, ne Nevěstka...”

„Pane doktore, pane doktore, právě jsem spolknul ovci.”
„A jak vám je?”
„Zle-eee.”

„Když mám teď doma tu miss,” pravil spokojeně čerstvý ženáč, „tak jsem vlastně misionář!”

Indián vypráví synovi: „Když k nám přišli misionáři, měli Svatou knihu, a my naši zemi. Teď máme v rukách my Svatou knihu, a oni naši zemi.”

Chlapec ve třetí třídě dostal za úkol napsat krátké pojednání o rození dětí. Zeptal se doma, jak se narodil, a rodiče mu řekli, že ho přinesl čáp. Ptal se tedy, jak se narodili oni, a oni zase, že je přinesl čáp. Stejnou odpověď dostal i o narození dědečka a babičky.
O pár dní později předal chlapec učiteli pár stránek papíru. Učitel se zmateně zarazil, když přečetl úvodní větu: „Napsat toto pojednání bylo velice obtížné, neboť v naší rodině nedošlo k normálnímu narození dítěte za poslední tři generace.”

Poslední slova před smrtí: „Mohla byste mi přidat tu vynikající houbovou omáčku?”